DEN 8.

Už osmý den se společně probouzíme do postapokalyptického rána. Naše nálada je po ránu poměrně skleslá. Sice máme dost bylinek, ale nejsme o nic blíže rozluštění zbývajících ingrediencí ani poznání, jak případný lék dostat ke všem nakaženým. Pomalu ale jistě na nás padá úzkost a svírá se nám žaludek - dokážeme naše kamarády zachránit včas?

K snídani si krájíme posledních pár kousků vánočky, když v tom se z vysílačky ozve hlas.

"Pomoc, zajali mě!" Dealer, nepochybně. Dokáže nám ještě rychle sdělit souřadnice, než jeho hlas přeruší rána a poté střelba. Přestože nás dealer před tím posílal na nebezpečné mise, jsme si vědomi jeho zásadního přínosu. Rozhodnutí je jednomyslné.

"Jedeme pro něj," říkáme jako jeden.

Čeká nás poměrně dlouhá cesta zpustlou krajinou. Kola sviští po silnici a my podvědomě cítíme že tenhle boj nebude jednoduchý. Jde do tuhého. Za obzorem se objevuje několik dlouhých budov. Okna vysklené, střechy porostlé mechem, na zemi se válí zbytky starého nábytku. A ticho jako v hrobě.

Rozdělíme se a opatrně postupujeme metr po metru, nahlížíme do budov a hledáme důkazy o přítomnosti nepřátel

Pohyb!

Vzduchem se rozezní palba.

Všude se to náhle hemží nakaženými. Důkladně se schovali a počkali, až jim přijdeme přímo na mušku! Byla to past? Nad tím rozhodně nemáme čas dumat. Naše těla a mysl ovládají pouze dvě věci, příval adrenalinu a silná vůle přežít. Dotáhli jsme to až sem a nic nás nezastaví.

Snad vám ani nemusíme popisovat, že jsme se dostali do velkého průšvihu. Jestli jsme někdy tvrdili o nějakém boji, že byl těžký... pche! Tomuhle teda nesahal ani po paty. Střely, rány, křik. Nepřátelé ze všech stran. A že jich teda byla hromada.

A pak náhle... tady sedí. Skupince z nás se podaří proniknout do zadní budovy, která je v o něco málo lepším stavu než ostatní a když nahlédneme skulinou ve dveřích dovnitř, spatříme ho. Postava v černém kabátu sedící na zemi, ramena smutně svěšená, záda shrbená. Kouká nehnutě do země. Dealer (který výjimečně nevypadá nad věcí jako vždycky). Kolem něj se prochází tři obrovitánští nakažení se zbraněmi v rukou. Obkličujeme budovu ze všech stran a na smluvené znamení zaútočíme najednou. Nakaženým, očividně až moc sebejistým připravenou pastí, přeběhne po tvářích výraz překvapení, když se budovou ozývá první výstřel.

Doběhneme k dealerovi, utvoříme kolem něj ochranný kruh a vyvedeme ho ven na čerstvý vzduch. V dálce zahlédneme utíkat přeživší nakažené. Ještě že tak, jsme naprosto vyřízení.

Dealer se zdá v pořádku, dovedeme ho k dodávkám, ale zdá se, že nechce nastoupit.

"Já odsud nemůžu odjet," tvrdí rezolutně.

"Něco tu je, že jo? Co jsme nenašli?" napadá Kamila.

"Je tu ještě můj kamarád vědec. Dneska ráno jsem mu vezl... vezl přísady, ale zajali mě. Víc nevím," krčí rameny.

"Laboratoř měl schovanou tímto směrem," ukazuje k úzké cihlové budově.

"Testoval látku proti virákům," vypadne z něj po chvilce mlčení jako přiznání.

Dobře tedy, těžký den pokračuje dál!

Nakoukneme do cihlové budovy, na první pohled se zdá prázdná, ale naše oči zaujme zával. Celou budovu tvoří jedna místnost, jejíž podlaha se nachází asi dva metry pod úrovní země. Naproti nám se pak ostře zvyšuje ve stupínek v naší úrovni. A právě tam vidíme ohromnou hromadu sutin. Seskočíme opatrně dolů a pak si navzájem pomáháme zase nahoru k závalu.

"Musíme to odklidit, co když je pod tím!" napadne jednoho z nás, a tak se vší vervou pouštíme do odklízení sutin. Ukáže se, že pod sutinami se nachází šachta, opět zcela zasypaná. Odklízení se stává čím dál tím těžším úkolem, když v tom...

"P-pomoc," ozve se tlumeně z pod kamenů. Vědec je tam! Kuba skáče do částečně odklizené šachty a podává nám sutiny nahoru. Když se konečně dostává na dno, lehne si na zem, zapne baterku a dívá se do tunelu. Místo zavaleného vědce však uvidí něco jiného. Dvě malé oči plné zloby a nenávisti. Virák!

"Ááá," zakřičí překvapeně. "Sviťte na něj, sviťte na něj!" a už už se hrne z šachty zpátky na světlo. Za pomoci ostatních kluků vyleze ven a za ním virák. Zběsile na něj svítíme baterkami, ale on jako kdyby to vůbec nevnímal. S děsivým skřekem se drápe nahoru za námi.

Zjeví se nám v celé své kráse. Je vysoký, statný, obličej má zkřivený vztekem. Celá jeho kůže má na slunci tmavě fialový odstín a pod ní se zřetelně rýsují cévy. Shlíží na nás shora z vyvýšeniny a zle se šklebí. A v tu chvíli nám dojde proč. Teď jsme v pasti, opravdové pasti. Zatraceně.

Do místnosti jsme museli seskočit, nachází se totiž pod úrovní země. Abychom se dostali ven, musíme si navzájem pomoc a vylézt úzkým otvorem po dveřích. Jenže nás je tu namačkaných skoro dvacet a v žádném případě nemáme šanci to stihnout!

"VEN!" zahřmí Lukáš a sám místo toho, aby utíkal, jde holýma rukama proti našemu největšímu nepříteli. Zatímco se menší kluci drápou ven, my ostatní se přidáváme k Lukášovi. Jediná šance, jak se zachránit, je přemoci viráka beze zbraní. Vrháme se na něj. Snadno nás odhodí stranou a rozeběhne se proti nám. Zdržíme ho dost dlouho na to, aby ostatní mohli vylézt. Kuba, poslední, se pak rozeběhne a vyskočí za námi na denní světlo. Virák se vrhá za ním a stačí ho chytit za nohu. Následuje chvíle strkání, ale naštěstí se nám daří kamaráda vytáhnout ven. I s botou.

"P-pomoc!" ozve se ze šachty, tentokrát hlasitěji.

Sakra, krucinál, vědec tam stále je. A bez vědce nám dealer nepomůže. Krom toho by nám mohl poradit s receptem. Musíme ho zachránit, ale jak? Ještě naposledy zkoušíme baterky, ale neúspěšně. Viráka tím akorát vyprovokujeme ještě k většímu vzteku. Běhá v místnosti jako vzteklý pes, vrčí na nás a občas se pokusí některého z nás chytit za nohu.

Přineseme lano, jediná logicky se jevící možnost je viráka spoutat. Počítáme do tří, raz, dva... achjo, jak nám se nechce zpátky za ním... tři!

Nejstatečnější z nás skáčou zpátky do hlubin laboratoře. Následuje bitka, pár statečných versus rozzuřený virák. Hází s námi ze strany na stranu, strhává se ze sebe lano. Kvílí, vrčí. Několikrát už ho skoro máme, když se zase vyprostí. Nakonec to vyžaduje precizní spolupráci, ale podaří se nám kolem něj obtočit lano. Zaleháme na něj a držíme ho v koutě. Ostatní kluci mají volné pole.

Ze šachty vyprostíme polomrtvého mladého vědce. Oko mu hyzdí ošklivý monokl, ale to je jen to nejmírnější zranění. Víc nás děsí hluboký krvavý šrám na břiše, ze kterého se bez ustání valí krev. Po rychlém zkontrolování zdravotního stavu, ho opatrně transportujeme nejdříve dolů k virákovi a pak nahoru ze dveří. Šest z nás sestaví provizorní nosítka položí na ně mátožného vědce a opatrně, ale co nejrychleji, s ním utíkají k dodávkám, kde mu za pomoci autolékárniček ošetří rány. Tak, a co teď? Ležíme na virákovi, ale je nám jasné, že ho musíme pustit. A když to uděláme, dostaneme se opět do smrtelného nebezpečí. Než se odhodláme, prošacujeme mu ještě kapsy a v jedné z nich opět nacházíme podivný černý žeton. Tak, a je to tady. Pustíme lano, rozeběhneme se ke dveřím, jeden dělá stoličku a ostatní rychle skáčou na čerstvý vzduch. Virák se vzchopí, postaví se na nohy a vyřítí se proti poslednímu členovi našeho týmu, co ještě zůstal dole.

Mine ho jen o centimetr, možná ani to ne. Lukáš je už díky naší pomoci nahoře. Ozve se vzteklý řev. Virák funí a snaží se vyskočit za námi. Tak tady už nebudeme ani minutu. Bereme nohy na ramena, skáčeme do dodávek a rychle se přesouváme na základnu.

Vědce uložíme na lehátko do naší polní nemocnice a plně se věnujeme ošetření jeho ran. Zastavujeme krvácení, obvazujeme rány, vše, na co naše znalosti první pomoci stačí. Ačkoli se jeho rány zdají děsivé, vědec se drží při vědomí a daří se mu s námi poměrně dobře komunikovat.

Než vyslechneme dealera, čeká nás ještě jeden úkol - přijít na to, k čemu jsou ty divné černé žetony. Máme čtyři. "A jeden nerozdělaný kufřík," napadne nás. Doneseme ze zásob velký černý kufr. Nezdá se, že by byla někde nějaká klíčová dírka, či otvor na žeton. Bezděčně žetonky položíme na kufřík, když se náhle ozve líbezné cvak. Čtyři žetony byly vlastně čtyři klíče a dohromady, když se položily na kufřík, aktivovaly otevírací mechanismus. Uvnitř se nacházejí dvě malé lahvičky s čísly 5 a 8 a papírek s chemickým vzorcem, nad kterým je nápis "plyn - voda". Vytáhneme recept a kontrolujeme čísla. Opravdu, 5 a 8 jsme zatím nerozluštili. To musí být některé z chybějících přísad.

Než půjdeme vyslechnout vědce, obracíme se na dealera. Chceme vědět, co přesně se stalo.

"A pravdu!" dupneme si.

"Tak já vám to řeknu asi takhle," povzdechne dealer. "Tady s kamarádem jsme se snažili připravit lék pro lidstvo a byli jsme opravdu blízko. Už nám chyběli jen nějaké suroviny, pár bylinek, pro které bylo velmi nebezpečné jít, přísada, co lék změní na plyn a raketa, která plyn roznese do ovzduší."

"V tom kufru, co jsme vám dali, byla další přísada, že?"

"Ano."

"A vaším cílem bylo zachránit lidstvo od nákazy?"

Další dealerovo povzdechnutí. "Ano"

"Tak to jsme na stejné straně. A můžeme si pomoc. Chceme ten kufřík, výměnou vám řekneme přísadu, která mění vodu na plyn."

Dohoda byla uzavřena, proto seznamujeme dealera s naším nejnovějším objevem. Přísadou 5 a 8 a chemickým vzorcem. V dealerově kufříku se nachází spousta součástek, možná ke zmiňované raketě, ale nikdo z nás je neumí složit a vytvořit fungující zařízení.

"Dokážete rozluštit zbývající přísady? Tady o jedničce si myslíme, že je to voda," ptáme se vědce.

"Ano, ano," přikyvuje vědec. "Ale ne jen tak nějaká voda! Přesně množství vody. Přesně 2 a půl litru, ani méně, ani více, jinak se to celé pokazí."

Netrvá dlouho a s pomocí raněného vědce a dealera dáváme do kupy znění celého receptu. Teď známe postup, máme přísady, takže ... Ano správně, je čas na to připravit lék, co zachrání lidstvo.

Postavíme na oheň, přineseme kotlík, do kterého odlijeme přesně dva a půl litru čisté vody, ne méně, ne více, ale naprosto přesně. Recept je náročný, závisí na čase přidání, závisí na počtu míchání po nebo proti směru hodinových ručiček. Čela nám skrápí kapičky potu, tohle nesmíme pokazit! Mícháme a třeme bylinky, postupně je přidáváme do receptu. Když vhazujeme látku s číslem pět do ohně, ozve se puf! a oheň se rozhoří barvami duhy, modrá, zelená, červená.

"Máme hotovo!"

Ačkoli je naše energie dávno za zenitem, jsme celí špinaví a oči nám padají, usmíváme se na všechny strany. Lék máme! Látku měnící lék na plyn také. Raketu sice v rozloženém stavu, ale stále je v našich rukách.

"Výborná práce kluci," chválí nás Lukáš spokojeně. "Běžte se najíst, vyspat se a zítra nás čeká poslední úkol. A to, sestavit raketu a dostat lék do vzduchu. Výborná práce, jsem na vás hrdý."