DEN 7.

 Sedmý den nás přivítal slunečními paprsky, které nás lechtaly po tvářích. Postupně jsme se začínali probouzet, i hlídku jsme po nočních bojích našli v dřímotách. S nájezdníky a nakaženými si užíváme poměrně dost přestřelek, viráci naštěstí i tuto noc jako by zapomněli, že existujeme.

Dnešní ráno však bude naprosto odlišné od těch, co jsme v tomto postapokalyptickém světě zažili. Protože právě v tuto chvíli nastal čas na okamžik zapomenout, kde a proč tu jsme. Čas k tomu hodit viráky a záchranu lidstva na pár chvil za hlavu. (A pak se k tomu zase šupem vrátit, protože kamarády rozhodně na holičkách nenecháme).

V dodávkách se přesouváme na naši druhou základnu na louce, kde na nás už čeká překvapení. Loni nám dělala zajímavou přednášku státní policie, letos nás přijeli navštívit psovodi policie vojenské. Sedáme na lavičky a napjatě posloucháme. Mluvení je jen krátké, policisté hned přivádějí prvního pejska a ukazují nám základní povely. Poté si jeden vezme ochranný návlek na ruku a předvádí nám, jak vlčáci útočí. Hnědá střela s naježenými chlupy a s vyceněnými tesáky vystřelí rychlostí blesku. Odrazí se, zakousne se ve vzduchu do ruky a strhne muže na zem.

Hned si uvědomujeme, že označení "pejsek" bylo trošku mimo mísu. Rychlost a síla, s jakou pes zaútočil, nás všechny překvapila. Psovodi postupně přivedou ještě další dva psy a během hodiny nám ukážou spoustu zajímavých věcí, především co se týče sledování a záchytu podezřelého.

"Tak co, kdo si to chce zkusit?" nabídnou nám. V tu chvíli je mezi námi ticho jako v hrobě. Psi jsou to krásní, několikrát se s námi přichází pomazlit, ale stát tváří tvář hubě plné zubů ostrých jako břitev, která na vás vyběhne s jediným cílem "kousnout!"? No... Chvilku to trvá, ale nakonec se najdou dobrovolníci mezi vedoucími. Jára, Lukáš a Riči. Smějí se všichni, ale když je pes vypuštěn, i oni, jinak tak stateční, na chvíli ztuhnou. Kdo by se jim divil, my ostatní jsme opravdu rádi za to, že sedíme na lavičkách. Stát proti virákům, to nám přeci jen jde lépe. Policisté nám ještě chvíli trpělivě odpovídají na všechny otázky a pak nastává čas, abychom se vrátili zpátky ke své postapokalyptické misi. Upřímně poděkujeme, ale to už jsme myšlenkami zase u léku.

Při poledním klidu odpočíváme na raftech v rybníku, mobilizujeme síly a dáváme do kupy plán na odpoledne. Cíl je jasný, musíme získat další bylinku!

"Kluci!" svolá nás Lukáš. "Další bylinka se nachází nedaleko v močálech. Dejte si bacha, bude se to tam hemžit nakaženými a nájezdníky!" Nemusí nás pobízet, připravení jsme téměř hned. Jdeme na to, hoši!

Slunce stojící vysoko na obloze hřeje o sto šest. Stékají z nás kapky potu, ale my mlčky s očima na stopkách postupujeme dál. Pronikáme podrostem a ocitáme se v lese okolo močálů. Teplota mírně klesá a hned je nám příjemněji. Klademe jednu nohu za druhou. Jeden krok, druhý, jen opatrně ...

S prásknutím nám prolétává kulička kolem uší. Zaleháme a pátráme očima, odkud výstřel vyletěl. Pohyb... Ha, nájezdníku, máme tě! Kuličky prší na obou stranách. Postupně se z podrostu vynořují další a další nepřátelé. Taková přestřelka snad musí být slyšet až u nás na základně!

Uprostřed bažiny na nás náhle vykoukne bylinka, kterou tak usilovně hledáme. Šalvěj lékařská. Aniž bychom polevili v obraně, každý z nás získá jeden lístek do zkumavky. Ale to bychom nebyli my, abychom se hned vraceli na základnu. Díváme se, ze kterého směru přichází nájezdníci. Posunky se domlouváme, že zaútočíme na jejich tábořiště v naději, že najdeme nějako jídlo do našich prázdných žaludků a snad nějaký benzín do generátoru, který v noci pohání světla a drží tak viráky v dostatečné vzdálenosti

Na obzoru se objevují trosky, v nichž brzy rozpoznáváme tábořiště. Z posledních sil rozprášíme jednotky nepřítele a ten se stahuje do ústraní. V jejich tábořišti věnujeme čas údržbě zbraní a prohledávání ruin. Byl to úspěšný lov! V rukách se nám ocitá nejen jídlo, ale i vzácný benzín!

BUM! Jedna z kuliček se rozezní o plechovou stěnu. Nepřátelé jsou zpátky! Ale nemyslete si, že jsme usnuli na vavřínech. Naše obrana nájezdníky včas zpozorovala a už střílí zpátky. Malý Péťa, schovaný uprostřed kupy pneumatik, střílí kuličky na všechny strany a nájezdníci plazící se vysokou trávou skoro nemají šanci. Z boků na nás doráží snipeři, velmi nepříjemní. My však máme to, pro co jsme si přišli a už nás tu nic nedrží. Opouštíme ruiny a vydáváme se směrem k naší základně. Není to však nic lehkého, nájezdníci jsou pořádně vytočení z toho, že jsme jim ukradli značnou část zásob a je to na nich znát. Pronásledují nás nejen k bažinám, ale přes ně, louku a les až k naší základně. Teprve tam se po dlouhém boji vzdají a zamíří zpět k sobě.

I dnes, jako každý den, je večeře a spánek pořádně zasloužený. Usínáme s myšlenkami na lék. Nějaké ingredience jsme již našli, ale ještě nás čekají přísady, jež jsme zatím nerozluštili. A čas se neúprosně krátí...