DEN 6.

V noci nás trochu pozlobili nájezdníci, ale nejednalo se nic, co my, takřka ostřílení přeživší, nezvládli. Ráno se nese v poklidném duchu, ptáčci cvrlikají, hlídky hlásí klid. Jen to jídlo nám dochází, k snídani spotřebujeme poslední zásoby. No a protože nevíme, kde hledat další bylinku...

"Kluci, něco tu pro vás mám," říká nám Kuba a ukazuje nám drobnou krabičku s olůvky a háčky. "Naučím vás rybařit." A tak nás provede od začátku do konce výrobou provizorního prutu. Ale nemyslete si, když něco uděláme opravdu špatně, nepáře se s námi - prut klidně zlomí a my si můžeme dojít pro další, který už uděláme poctivě. A že se podruhé snažíme mnohem víc! Rozmístíme se podél rybníku a v tichosti vyčkáváme. Jako návnadu jsme obětovali poslední konzervu s kukuřicí.

Slunce stojí vysoko na obloze a my se začínáme obávat, že naše snažení bude marné a místo obědu budou jen kručící žaludky. "Mám, mám!" křičí najednou Jirka. S úsměvem od ucha k uchu s pomocí Kuby a podběráku nám ukazuje drobnou rybu. Nakonec ji pouští do vody, počkáme si na větší úlovek. Zase se rozhostí ticho, všichni netrpělivě vyčkáváme, jestli se příště usměje štěstí na nás.

"Kluci, mám další!" křičí Jirka.

"A další!" ozve se za pět minut zase od Jirky. Nestačíme se divit, než se nám podaří chytit alespoň jednu rybku, Jirka jich má na kontě asi pět. A všechny je pouští zpátky. Nakonec se poštěstí i Kamilovi, Ondrovi a Honzovi. Přeci jen si najdeme nějaké konzervy, ať si mohou ryby v klidu plavat. Některé z nás to tak nadchne, že rybaříme i v osobním volnu, kdy nemusíme stát na hlídce.

Každý klid ale jednou končí.

"Máme souřadnice další bylinky," oznamuje Lukáš. "Doufám, že se nebojíte namočit."
O nějakou chvíli později vyskakujeme z dodávek a z kufru vyndáváme dva rafty. Rozdělujeme se na dva týmy a společnými silami připravujeme rafty na vyplutí. Netrvá dlouho a odrážíme se od břehu. Ti menší z nás ukořistili záchranné vesty, a tak si říkáme, že nás čeká klidná plavba.

"Nezapomínejte, že jsou nám v patách nájezdníci!" vyvádí nás Jarda z omylu. "Předpokládám, že nám dají co proto." Netrvá dlouho a za ohybem řeky slyšíme hluk pádel. Nájezdníci jsou nám v patách a je jich víc než já. Jedno máchnutí vesly je za dvě naše. Předjíždí druhý tým a řítí se za námi. Přidáváme a zabíráme seč nám síly stačí. Řeka je ale zrádná, kroutí se a zahýbá, v cestě na nás číhají zákeřné mělčiny. Ozve se zvuk drhnutí raftu o písek. Neváháme, skákáme do až po pás vysoké vody a tlačíme raft zpátky do hlubší vody. Naskakujeme zpátky a s hekáním opět zabíráme do vesel. Ještě nás nedohonili!

Další zadrhnutí, tentokrát je voda ještě hlubší, některým z nás sahá až ke krku. Pomáháme si vyškrábat se zpátky, ale je pozdě. Nájezdníci, sehraní, nás předhoní v zatáčce a za chvíli vidíme jejich záda mizet v dalších ohybu.
"Nevzdáme to! Ještě máme šanci. Zaberem!" povzbuzuje nás Jára. Nezbývá nic jiného než s vypětím všech svých posledních sil pádlovat a pádlovat. Druhý tým je někde daleko za námi. Zdoláváme jeden ohyb za druhým, zdá se, jako by naše cesta neměla konce.

"Tady to je!" Zastavujeme na nevelké mělčině, uvazujeme raft a drápeme se na břeh. "Hledejte bylinku! Můžeme to ještě stihnout!" Ze zbraní nám kape, oblečení máme durch, ale kvůli léku se budeme rvát do posledního dechu. Běžíme přes louku rozhlížeje se po bylince. Místo ní na nás čeká palba. Zaleháme a nájezdníkům opětujeme. Brzy nás dohoní druhý tým a postupně se snažíme probojovat dál a dál. Nepřítel měl čas se pořádně skrýt a tak na nás utočí ze všech keřů, trsů trav a dalších skrýší v okolí. Chvíli mají na vrch oni, chvíli my. Postupně se přesouváme, až ji spatříme...

Drobná zelená bylinka roste opuštěná ve středu močálu. To je určitě ona. Vytvoříme obrannou pozici a postupně si po jednom chodíme pro lístek a schováváme si ho do zkumavky. Pomalu se stahujeme zpátky k raftům, ale s nájezdníky v patách to není vůbec nic jednoduchého.

"Máme další rozkazy!" poučuje nás Lukáš. "Jeďte dál po řece k mostu, tam bychom měli najít zvonek." Odvazujeme rafty a pokračujeme dál po řece. Koutkem oka vidíme, že nájezdníci sledují naše kroky. Určitě na ně narazíme ještě dál po proudu.

Ruce nás bolí, do raftů natekla voda. Že se vzdáme? Tak to nás hodně podceňujete. Míjíme most a kotvíme na mělčině pár metrů za ním. Vytáhneme raft z vody a děláme kruhovku. "Jaké jsou rozkazy?" ptá se Bořek.
"Do padesáti metrů od mostu najít zvonek."

Opatrně postupujeme podél řeky zpátky k mostu. Najít zvonek netrvá dlouho. Bořek ho zkouší zmáčknout a ha! Odněkud z mostu se ozývá melodie. Kamil si lehá na břicho a vykukuje zpoza mostu. Jen kousek vedle sebe vidí kufr připevněný na laně, ze kterého se po zmáčknutí zvonku line melodie.

"Mám to!" volá přesně ve chvíli, kdy se na řece pod ním proženou nájezdníci. Už máme jen pár minut. Odvazuje kufřík z lana a jde se s úlovkem schovat. Ostatní kolem něj tvoří obrannou linii.

"Volejte odvoz!" Než pro nás však někdo přijede, musíme kufřík bránit vlastními těly.

Přijíždí dodávky. Stále pod palbou balíme rafty a uklízíme je do kufru. Pak naskáčeme do aut a se skřípením pneumatik necháváme nájezdníky za zády.

V táboře si v klidu dáváme usušit věci, když přijde nepříjemná zpráva. Podle všeho se přeci jen nájezdníci zmocnili bylinky. Jen jiné než my dnes. A potřebujeme ji úplně stejně. Vybírají se dobrovolníci, kteří ještě najdou síly na další boj. Držte nám palce!