DEN 1. 

Nevíme, kterého dne, nevíme, v kolik hodin - všední den, víkend ... takové věci už jsou nepodstatné. Podstatné ale je, že když se slunce nachází vysoko na obloze, nachází nás osmnáct přeživších opuštěnou Bojovou základnu nedaleko ruin Týniště. Vydáváme se prohledat budovy a stany a hned záhy se nám daří najít médium s videodeníkem jistého přeživšího Lukáše. Díky nahrávce s pořadovým číslem 4015 se dozvídáme, jak jsme se do téhle šlamastyky vlastně dostali.

Nedostáváme se ani ke konci nahrávky, když z venku slyšíme skřípání pneumatik po kamínkách. Do stanu vtrhne muž z nahrávky. "Nakažení jsou mi v patách!" volá na nás zadýchaně. "Našli můj úkryt, tohle je poslední základna, o které neví. A jestli vy tu se mnou chcete přežít, musíte poslouchat pravidla!" A tak se z nás stávají přeživší z poslední bojové základny.

K přežití je důležitých několik věcí. Tak zaprvé jídlo - v Penny ani Bille si už překvapivě nic koupit nemůžeme, vyprahlá pole leží ladem, a naší jedinou šancí na plná břicha jsou staré konzervy nebo lov. Za druhé, chceme-li elektřinu, musíme se pekelně snažit. Někde v okolí se stále ještě sem tam dá najít zbytek benzínu nebo nafty, které udrží v chodu centrálu. Centrála zajišťuje světlo, což je naše alfa a omega, jak povídá Lukáš, i když mi ještě nechápeme proč.

Nejsme tu však sami, kromě viráků - nositelů viru, u nichž se projevují nadlidské schopnosti; nakažených - tedy lidí, u nichž gen zmutoval jen částečně a připravil je o rozum, máme co dočinění i s nájezdníky. Jídla, vody a dalších zásob je tak málo, že i my lidé bojujeme proti sobě.

Co naplat. Musíme se připravit a opevnit naši základnu, pro případ, že by nás někdo napadl.

Záhy je vyhlášen poplach. Srdce nám buší až v uších, když popadáme zbraně a běžíme na svá místa. Sice jen dva nakažení, ale i tak nám ukázali, že si s nimi není radno zahrávat. Přestřelka je krutá a nelítostná. Netrvá dlouho a do zvuků střelby se začíná ozývat i naříkání našich žaludků.

"Kluci, zásob mám málo, ale rozdělím se s vámi o to, co mi zbylo," nabízí nám Lukáš a položí před nás talíř plný lahůdek - zelené olivy a kroutící se červy. Sice je to dobrota, ale hlad to neutiší, a tak se část z nás vydává prozkoumat okolí. A úspěšně, dá-li se to tak říct. Odnášíme si sedm konzerv, které ukrýváme do spižírny. Rozděláváme oheň a hledáme kotlík, ale ukazuje se, že tu nic není tak jednoduché, jak by se mohlo zdát.

Za zvuků střel se ze všech stran vyřítí nájezdníci a drze si přivlastní většinu našich zásob. Útok je to tak rychlý a nečekaný, že se nezmůžeme skoro na nic. Nezbývá tedy nic jiného než opustit bezpečí základny, vydat se do nebezpečného okolí a zásoby si vzít zpět.

Na ohni si pak připravujeme vepřové s fazolkami. Sedm konzerv je pro nás všechny ale dost málo, a tak každý dostáváme jen na dno ešusu. Tohle bude opravdu boj o přežití!

V podvečer se opět vydáváme vstříc nebezpečí. Boje jsou kruté, všude samí nakažení. Vracíme se až dlouho v noci, ale s úsměvem na rtech a náručí konzerv ke snídani.

Uleháme ke spánku v doprovodu šílených zvuků. Viráci o sobě dávají z dálky vědět. Ale my to zvládneme! Nebo... možná?