DEN 3.

Zbytek noci se naštěstí nesl v poklidném rytmu. Hlídky nezaznamenaly žádné narušení. Po ránu jsme se pořádně rozcvičili, mimo klasické cviky ve stylu kliků jsme zkoušeli i nosit raněného na zádech. Nikdy nevíte, kdy se to může hodit!

Při snídani se rozpoutala vášnivá diskuze. Chceme obrátit situaci a zatlačit na nakažené, jen ať poznají vlastní medicínu. Proto se plně ozbrojení vydáváme směrem, kam se nejčastěji stahují. Netrvá dlouho a doplazíme se hustým lesem a křovím k rozlehlé louce, na níž se nacházejí trosky někdejších budov. V ruinách se pohybuje velké množství nakažených.

"Jdeme na to," mrkáme na sebe a zaútočíme.

Vracíme se plní nadšení, v rukách nějaké ty zásoby a se dvěma podivnými útržky papíru, které jsme našli v jedné ze staveb. Tohle byla vskutku úspěšná akce. Po obědě se k nám dostává zpráva, že se tlupa nakažených pohybuje v sektoru o něco dále. Posilnění ranním úspěchem kýváme na to, že se tam vydáme. Sedáme do aut, Jára v jeepu s Kubou a Márou jedou napřed, aby zhodnotili situaci. V tu chvíli nás ani v nejmenším nenapadá, že některé z nich vidíme naposledy...

Jeep zabočí na starou asfaltovou cestu směrem na bývalé laboratoře. Kola skřípějí po silnici. Není tamto pohyb? Náhle z lesa vybíhají nakažení a střílejí do auta. Jeep prudce brzdí, všichni tři kluci jsou z auta násilně vytažení. Járovi se daří vymanit a utíká zpátky po silnici. Nakažení se ho pokusí lapit, ale po pár neúspěšných pokusech si nakonec všímají hlavně dvou chlapců, které spoutají a zavážou jim oči. Odvádí je do svého doupěte k laboratořím. Čím déle kluky vedou, tím víc nakažených se objevuje. Nakonec je dovlečou před betonový vstup do podzemí. Kluci nevidí, ale zřetelně cítí otřesy pod nohama a slyší tlumený křik. Nikam dál rozhodně nepůjdou! Nakažení však o nějakém "ne" slyšet nechtějí a pod pohrůžkou je donutí sejít dolů. Zavírají je do temné místnosti. Všude jen tma, ticho... Ticho? Ne... V rohu něco je. Ne něco, někdo! Před kluky zjeví virák v celé své kráse...

Dvě dodávky plné dětí vyjedou chvíli po jeepu, míří na stejné souřadnice a doufají, že jim chlapci předají nějaké užitečné informace o dění v okolí starých laboratoří. Najednou se jim na obzoru něco zaleskne - někdo k nim běží. V někom poznají udýchaného Járu. "Chytili kluky! Dělej, jedem pro ně!" křičí, skáče do auta a dodávky se rozjedou zajatcům vstříc.

Boj u laboratoří je pekelně těžký, nakažených je zde opravdu hodně. Bojujeme, co nám síly stačí, získáváme zásoby. Zklamání přichází, když si mezi nepřáteli všímáme Kuby a Máry - oba mají zelené vlasy i část kůže. Takže se nakazili a teď jsou naši nepřátelé. Potřeba získat lék je ještě důležitější než kdy jindy! Ozve se volání na ústup a nakažení se stahují. Máme jedinečnou příležitost propátrat budovy, zda v nich nenajdeme něco užitečného. Třeba benzín do dodávek by se nám opravdu hodil.

Nacházíme však něco zajímavějšího, stopy viráka. Se staženým hrdlem se vydáváme do podzemí za rachotícími zvuky. S každým ušlým metrem skřeky sílí čím dál tím víc. A pak se objeví.

Je děsivější, než jsme si mysleli. Děsivější v tom, že stále z části vypadá jako člověk, ale vlastně už člověkem není. Co to ale? Svítíme na něj baterkami a zdá se, že se mu světlo nelíbí. Chrčí, schovává se do rohu. "Kluci, baterky! Sviťte na něj!" křičí na nás Lukáš. Svítíme na viráka o sto šest a světe div se, ono to funguje. Skučí v rohu místnosti a neútočí na nás.

"Prohledejte ho!" zní další rozkaz. Moc se nám do toho nechce, ale odvážíme se a v kapse virákovi vesty nacházíme nějaký placatý předmět. Stahujeme se a zároveň stále svítíme na viráka. Na denním světle si konečně oddychneme. Tak proto se virák objevil v noci a přes den ne. Světla se bojí! Tahle znalost nás ještě může zachránit.

Kručí nám v žaludcích, a tak si před západem slunce vaříme kotlíkový guláš. Zvláštní placatý předmět, co jsme vytáhli virákovi z kapsy je vlastně takový stříbrnočerný žeton. "Já mám taky jeden," říká nám Lukáš a vytahuje z kalhot svůj žeton. "Tyhle žetony jsou rozhodně důležité. A pochybuji, že budou jen dva. Myslím, že budeme muset chytit víc viráků, abychom všemu přišli na kloub."

Mimo žetony jsme v budovách našli další útržky papíru, na nichž se nachází podivné věty jako "přidej (5.)" nebo "ých ručiček". Nechápeme, co to znamená, ale třeba se to ještě bude hodit.

Dnes si určitě zasloužíme odpočinek, a tak usínáme za příjemné pohádky, kterou jsme taky našli mezi starými DVD. Hlídka venku dává pozor, snad bude vše v pořádku.